AI kouč v mobilu: Mentální fitness vs. nenápadné odpojení od intuice
Dovolím si dnes krátké zamyšlení nad tím, k čemu to vlastně vede, když máte doma v mobilu po ruce průvodce, psychoterapeuta, kouče, mentora nebo klidně celé "pole vědomí".
Kdykoliv si nejste sebou jistí, požádáte ho o vedení. No není to úžasné? Pokud je ten algoritmus profesionální, nastaví vám zrcadlo, pomůže srovnat myšlenky a trochu vás přibrzdí v inflaci otázek. Ale hlavně – nikdy nezapomene pohladit vaše ego na tom správném místě a povzbudit vás.
Já osobně AI vítám jako součást naší evoluce. Fascinuje mě představa vědomého pole v mobilu a díky pragmatickému AI kouči si umím rychle srovnat myšlenky a vytáhnout jiný úhel pohledu, když se zacyklím. Takže proč ne. Jako průvodkyni se mě ale lidsky dotýká odliv některých klientů, kteří chodí méně nebo se rozhodli přejít k levnějším AI kolegům, co jsou k dispozici 24/7.
Všímám si ale i "vedlejších účinků", které na to vrhají stín. Jsou zatím nepatrné, ale do budoucna možná zásadní. Tedy pokud si jich vůbec někdo všimne.
Odnaučujeme se "lovit" uvnitř sebe
Tak jako nás Google léta odnaučuje zbytečně si pamatovat informace a ChatGPT ztrácet čas přemýšlením a analýzou, tak nás umělí průvodci odnaučují lovit odpovědi uvnitř sebe.
Schopnost rozpoznat svoji intuici a vyznat se ve svých pocitech je jako sval. V našem zahlceném světě se musí trénovat, aby fungovala. Jenže teď, kdykoliv si nejsem jistá s informacemi, které mám, sáhnu po aplikaci, kterou naplnil svým know-how někdo, kdo získal moji důvěru. Pomůže mi hned. A můžu ji použít klidně stokrát denně.
Možná namítnete, že to tu bylo vždycky i u živých koučů a terapeutů. Ale tohle je jiné. V čem?
Dopaminový kolotoč a nekonečná cibule
Kouče s vysokou cenou za hodinu si nedovolíte používat každý den. A on, pokud je rozumný, vás vede k odstupu a k samostatné práci na tom, k čemu jste došli. Kdežto AI kouče máte za pár stovek měsíčně kdykoliv k dispozici. Můžete si rozbalit několik témat naráz.
Po živém sezení se obvykle cítíte líp, jste povzbuzení a máte v hlavě jasněji. Uvolní se dopamin. Máte radost, novou energii a chuť jít řešit to, co potřebujete. U AI kouče se taky rozdává dopamin po každém rozpletení situace.
Ale poznáte, kdy máte dost? Jdete napravovat svůj svět, anebo si dáte ještě další otázku a další plátek nekonečné cibule spletitých témat života?
Co získáme a co riskujeme?
Při pohledu z obou stran vidím několik silných momentů:
Na straně "fitness": AI nabízí absolutní anonymitu a prostor bez soudů. Je to geniální "první obvaz" při krizích ve tři ráno a demokratizuje seberozvoj i pro ty, kteří na drahé odborníky nedosáhnou.
Na straně "odpojení": Hrozí nám mentální outsourcing. AI pracuje s daty a průměrem, ne s vaší tělesnou rezonancí, dechem nebo tím, co záměrně nevyslovíte. Místo moudrosti tak můžeme dostávat jen "optimální řešení".
Věřím, že stejně jako u jiných platforem – někdo jim věnuje kompletně své myšlení, někdo je vědomě používá pro svůj růst. Pro jednoho to může znamenat ztrátu sebe sama a ještě větší zahlcení, než kdyby žádného kouče neměl. Pro jiného, kdo je schopen to používat střízlivě, to může být skvělý nástroj.
Otázkou ale zůstává: Nevede nás ta okamžitá dostupnost odpovědí k tomu, že přestaneme snášet nejistotu? A není právě schopnost ustát nejistotu a najít odpověď v tichu svého nitra to, co nás dělá skutečně dospělými a vědomými bytostmi?
Jak to vidíte vy? Máte pocit, že vám AI pomáhá slyšet váš vnitřní hlas jasněji, nebo ho spíše přehlušuje svou "dokonalou" logikou? Budu ráda za vaše postřehy v diskuzi.